Ing. Otakar Zachar

Ing. Otakar Zachar,
(celým jménem Otakar Josef Zachar)
sládek a nájemce pivovaru, spisovatel, chemik, majitel realit, nakladatel, mecenáš, politik etc.
(*16. března 1870, Točník pod Žebrákem - + 29. listopadu 1921, Praha)

Sládek a dlouholetý nájemce kročehlavského pivovaru Ing. Otakar Zachar se narodil 16. března 1870 v obci Točník u Žebráku do rodiny místního sládka Šebestiána Zachara. Jeho předkové pocházeli z řad agrární buržoazie a po generace se věnovali tradičním řemeslům, jako byla výroba svíček, mýdel, perníku a pivovarnictví. U svého otce se mladý Otakar vyučil pivovarnickému řemeslu, praxi následně získal ve Schwarzenbergském knížecím pivovaru v Třeboni a vystudoval obor pivovarnictví a sladovnictví na Českém vysokém učení technickém v Praze, kdy získal titul "inženýr". Již během svých studií vykonal řadu studijních cest a vášeň pro cestování jej neopustila ani v pozdějším věku.
Otakar Zachar představuje výraznou, byť dnes poněkud opomíjenou postavu kladenské historie. Zachar byl všestranný člověk s mnoha zájmy. Zabýval se vědeckým výzkumem na poli bakteriologie či kvasné chemie, studoval dějiny chemie, ale hlavně alchymie. Zároveň se zajímal o spiritismus. Psal beletrii, knihy, články do novin a časopisů, krátké divadelní hry (např. Harmonie, Na šachtě, Washingtonská služka, Před obědem atd.) a od roku 1907 byl vydavatelem, šéfredaktorem a hlavním přispěvatelem odborného pivovarnického časopisu Sládek, později Československý sládek. Vlastním nákladem vydával staré alchymistické spisy. Na svou dobu hodně cestoval a ze svých cest pořizoval detailní zápisky a reportáže.
Otakar převzal nájem a správu pivovaru v Kročehlavech v roce 1898. Za éry Otakara Zachara dosáhl pivovar v Kročehlavech svého produkčního maxima (cca 50 000 hl. piva a 40 vagonů sladu ročně). Provoz byl opět rozšířen a modernizován. Zachar nechal prohloubit pivovarské studny a vymyslel důmyslný vodohospodářský systém, takže se podnik stal, co se týkalo vody, zcela soběstačným. Otakar Zachar udržoval přátelské vztahy s tehdejšími umělci, mezi nimiž dominoval malíř Mikoláš Aleš. Movitý Zachar se stal jeho štědrým mecenášem a výtvarník pro něj, na objednávku, vytvořil několik děl. Oba přátelé vedli čilou korespondenci a také se často navštěvovali. Aleš byl také častým hostem v kročehlavském pivovaru. Aleš zanechal na pivovaru také svou nesmazatelnou stopu. V roce 1909 pro svého přítele, sládka, navrhl pivovarský reliéf umístěný na štítě domu vrátného přímo při vjezdu na nádvoří pivovaru. Štukový reliéf obsahuje znak pivovarníků – korbel s pivem, atributy surovin (ječmen, chmel) a celý štít je korunován trojicí soudků s bednářským nářadím. Dnes je tento štít kulturní památkou.
Kromě všech svých aktivit se angažoval i v komunální politice. V tomto oboru úzce spolupracoval se svým otčímem, kladenským lékařem a dlouholetým kladenským starostou MUDr. Jaroslavem Hruškou. Otakar Zachar založil politické hnutí Národní jednota kladenská a úspěšně kandidoval do obecního a následně i krajského zastupitelstva. Aktivně podporoval svého otčíma při volbách do říšské rady.
K tomu všemu se stačil ještě věnovat podnikání - vlastnil a spravoval řadu nemovitostí v Kladně a okolí. Nejvýznamnějším jeho majetkem byl patrně známý a ve své době luxusní hotel "U Bílého beránka" na kladenském hlavním náměstí (dnes nám. Starosty Pavla), jehož budova dnes slouží kladenskému magistrátu. Právě v salonku tohoto hotelu bylo uspořádáno první kinematografické promítání v Kladně, pořádaly se zde pravidelné kulturní a společenské akce a sídlo zde našla řada kladenských spolků. Dále Zachar vlastnil řadu hostinců (např. hostinec "Na Krahulci" v Doksech) a činžovních domů. Aby měl kde pobývat při svých častých návštěvách Prahy, pořídil si byt i zde. Navrch vlastnil Zachar akcie několika malých a středních pivovarů, zasedal ve správních radách různých podniků, podílel se na založení první kročehlavské záložny a krátce byl i jejím ředitelem. Podílel se na založení České banky v Praze a posléze zasedal ve správní radě banky.
Ve svém rozlehlém bytě v patře kročehlavského pivovaru shromáždil rozsáhlou uměleckou sbírku (převážně děl Mikoláše Alše a dalších českých tvůrců) a pokusil se vytvořit kročehlavský umělecký salon, což se mu náslědně i povedlo. Pořádal pravidelná setkání místní politické, umělecké a podnikatelské smetánky, na nichž se setkávali představitelé kladenské politické scény, místní živnostníci a podnikatelé, vysoce postavení úředníci a zástupci kladenských železáren a dolů, umělci - především kumštýři a herečky z Prahy. Díky těmto aktivitám se stal trnem v oku kladenských socialistů, kteří jej často pranýřovali na stránkách svého deníku Svoboda coby ukázkového představitele buržoazního životního stylu. Zachara líčili jako muže, který žije pouze ze zděděných majetků, oddává se bezúčelné zábavě uzavřen v zámecky zařízených pokojích správcovského bytu v patře kročehlavského pivovaru a denní strasti běžného dělníka jsou mu na hony vzdáleny.
Zachar shromáždil i svou vlastní rozsáhlou knihovnu zahrnující velké množství žánrů.
V soukromém životě neměl příliš štěstí. Vážný vztah s operní divou Boženou Kacerovskou ukončil soudní proces o sládkově údajném nedodržení slibu manželského, který inicioval zpěvaččin hrabivý otec. Zachar soud s pomocí svého advokáta, JUDr. Josefa Šupicha, vyhrál, ale veřejnému skandálu se nevyhnul. Vztah s operní pěvkyní rázně ukončil. Až roce 1917 (26. 7. 1917) se Zachar oženil s Pavlou Veverkovou, herečkou vinohradského divadla. Manželka byla o plných 17 let mladší než pan sládek a pocházela z významné měšťanské rodiny úředníků a majitelů nemovitostí. Před svatbou prošla několikero angažmá, hrála například i v divadle v Salzburgu. V době sňatku s movitým Zacharem byla kmenovou herečkou divadla na Královských Vinohradech. Po svatbě se dle dobového zvyku kariéry vzdala, stala se ženou v domácnosti a pomáhala manželovi v jeho četných společenských aktivitách. Děti spolu manželé neměli.

Ing. Otakar Zachar zemřel na následky rozsáhlé mozkové mrtvice v soukromém sanatoriu dr. Hausmanna v Praze, v Legerově ulici, 29. listopadu 1921.
Pohřben byl 1. nebo 2. prosince (zdroje se neshodují) 1921 do rodinné hrobky na kladenském hřbitově. Jeho jméno bychom dnes na hrobce hledali marně, neboť byl patrně posmrtně přemístěn do rodinné hrobky své manželky na vinohradských hřbitovech.

Manželka Pavla Zacharová svého muže přežila o mnoho let a zemřela v chudobě a osamění.

Dne 15. 9. 2018 byla na budově bývalé vrátnice v areálu kročehlavského pivovaru slavnostně odhalena busty Ing. Otakara Zachara. Bustu vytvořil kladenský keramik a sochař Jaromír Huja na objednávku Spolku Otakar Kročehlavy.

Sepsal: Robin Tesárek.


Zdroje:

Mezi alembikem a spilkou - Jiří Mika
Mikoláš Aleš a Kladno – J. Pergl
29597742_10156232128339481_6297414337822715741_n.jpg
41869176_10156622166179481_1956873347295870976_o.jpg
P1250429.jpg
Image.jpg
1557598_10152387017294481_3508597416604997744_n (2).jpg
SAM_5065.JPG
SAM_5058.JPG
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one